A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Česká republika - Cestopisy

Z Moravy z Moravy na kole do Prahy

Po známé cyklotrase Greenway jsme s kamarády vyrazili na kole z Břeclavy do Prahy.

Z MORAVY Z MORAVY
NA KOLE DO PRAHY

Projet na kole českou část známé cyklotrasy Greenway Praha – Vídeň se mně a mým dvěma kamarádům, Danovi s Ondrou jevilo vždy jako dobrý tip na zajímavou dovolenou. Na chvíli utéct z rušného víru města, poznat něco málo z naší krásné země a v neposlední řadě pak ukojit naše cyklistické tužby. Proto mi tedy nyní, když už zas normálně cítím nohy, z horka se mi nemotá hlava a nebolí mě sedět na židli dovolte, abych se vrátil na Moravu, kde započala naše velká cesta.

1. DEN
Vzhůru do sedel, říkáme si na nádraží v Břeclavi, kam nás vlak z Prahy dovezl i s koly a jedním vozíkem. Je deset hodin dopoledne a před námi přibližně 400 km cesty.
Dostáváme se ze spletitých ulic Břeclavi a pokračujeme na Mikulov. Tam se později napojíme na onu známou cyklotrasu. Dan jako první testuje vozík, který táhne za svým kolem. A že to není sranda. Se všemi věcmi, které během cesty budeme potřebovat, váží necelých 40 kg. Neustále sebou hází, cloumá s jeho kolem a vytáhnout ho do kopce není vůbec lehké. Ale snad to nějak zvládnu, říkám si v duchu, netěšíc se na chvíli, kdy se kolo otočí a vozík potáhnu já. Něco málo po poledni dorážíme do Mikulova. Prvních 31 km, které máme v nohách bereme spíše jako takovou rozjížďku, než budeme druhý den pokračovat dál. A ještě než večer ulehneme a zavřeme oči, jdeme si síly doplnit i do místního vinného sklípku.

2. DEN
Ráno je rozhodnuto, že si vozík beru já. Dan mi ho přidělává ke kolu a všichni tři vyrážíme, nemaje ani potuchy, co všechno nás v tento den čeká. Panuje dobrá nálada, s kterou se pouštíme vstříc krásám jižní Moravy. A protože se nás kdekdo ptá, zda sebou vezeme dítě, dostává náš krásný vozík jméno Rudolf. Vjíždíme na rovnou a uhlazenou asfaltovou stezku, po které se prohání i místní bruslaři. Všude kolem louky, pole, ohromné lány slunečnic a sluníčko hezky hřející nad hlavou. Jestli to takhle půjde dál, můžeme se těšit na opravdu klidnou a pohodovou cestu, říkám si v duchu, uvědomujíc si ale, jak důležitou roli hrají nejen ujeté kilometry, ale také slunce. To během dopoledne začíná čím dál víc sílit a tak než se nadějeme, je asi 35 °C ve stínu. Toho tady ale na rozprostírajících se lánech vinic není zrovna moc, a tak musíme dál pokračovat v šíleném horku. Ještě že mám cyklistickou přilbu, ta vám nejen může zachránit život při pádu, ale před sluncem slouží po celý den i jako dobrá pokrývka hlavy. Nakonec všechny vyprahlé louky a pole končí a střídají je lesy. Vozík si po šílených padesáti kilometrech bere Ondra a já můžu nechat nohy konečně trochu odpočinout. Opájíme se stíny stromů a prudkými osvěžujícími sjezdy a vjíždíme do národního parku pod Dyjí. Lesní cesta se ale náhle mění z asfaltu na kamení a bahno. Značku cyklotrasy Greenway jsme také už delší dobu nespatřili, a tak je zřejmé, že jsme se ztratili. Zpátky se vracet nemá smysl. Pojedeme dál a někam se dostaneme. Jenže lesní pěšina v podobě kamení a kopřiv nás vede někam do kopců. Jet to po chvíli nejde ani „na kašpárka“ (v cyklistickém slovníku: na nejlehčí převody). Holt to bude bolet, sesedáme z kol a jde se tlačit. Nejhůř na tom je Ondra, který za sebou táhne čtyřiceti kilového Rudolfa. Vozík ho nemilosrdně stahuje dolů. Dan mi dává svoje kolo a jde mu pomoct. Potom zas Ondra bere kola a já s Danem táhneme vozík. Pot, který stéká z pod přileb štípe do očí, kamení se pod nohama v tretrách drolí a nelze se ani pořádně zapřít. Nahoru se dřeme jen silou vůle, zatímco všechen lesní hmyz hoduje na našich zpocených tělech. Že by to bylo všechno? Ne. Sotva se dostáváme z lesů, zatahuje se ještě obloha a je tu bouřka. Během několika vteřin jsme mokří jako myši a nad hlavou nám lítají blesky. Čekáme na kraji cesty, až se to trochu uklidní a my budeme moci pokračovat dál. Do Vranova pod Dyjí, kde máme rezervované ubytování, dorážíme před setměním promrzlí a vyčerpaní, ale zároveň šťastní, že jsme překonali všechny překážky, které nám dnešní den nachystal.

3. DEN
Třetí den je tu. Z cesty do Vranova mě ještě pěkně bolí nohy, ale snad jsem si odpočinul aspoň natolik, abych zvládl dnešek. Obloha je ještě trochu zatažená, ale s blížícím se polednem se protrhává a znova svítí sluníčko. Rudolfa od rána táhne Ondra, takže si opět užívám jízdu a kochám se přírodou. Fotím krajinu podél hranic s Rakouskem a z jižní Moravy přejíždíme pomalu do jižních Čech. Kolem poledne Ondru střídám a beru si vozík. Doufám, že mě s ním nepotká nějaký strašný terén, říkám si v duchu, nevíc o hrůze, která na mě čeká o několik kilometrů dál. A že jsem byl dost naivní, užuž jsem si říkal, jaká to bude paráda, když v tom se před námi objevila Česká Kanada. Přírodní park, známý především svými rozsáhlými lesy, sychravějším podnebím a v neposlední řadě pak velkými kopci. Ach jaké mám štěstí, pronáším ironickým tonem a pouštím se do stoupání. Funím jako býk, když se drápu do toho největšího kopce a za sebou táhnu těžkého Rudolfa. Kopec je dlouhý a nekončí. Lije ze mne jako z konve, jak se snažím vzdorovat ohromnému převýšení a všechno svalstvo v těle nutím k dalším a dalším záběrům. Když vyjíždím na samotný vrchol, kde na mě čekají kluci, nemůžu už pomalu ani mluvit. Jsem dočista vyřízen. Plnými doušky do sebe liji vodu, Dan mě s ní i polévá. Na chvíli zavzpomínám na pěkné dovolené s cyklistickými brašnami, kterým bych dal nyní před vozíkem tak strašně rád přednost, a už se zase vyráží dál. Rychlý sjezd z kopce a pak zase nahoru do kopce. Pořád dokola. Od utrpení mě vysvobozuje až Dan, který si po všech těch hrůzách bere vozík a dováží ho až do cíle. Do Dolního Žďáru, kde jsme ubytovaní v krásném penzionu. Za sebou máme ohromných 105 kilometrů a pro mě tu nejtěžší část celé naší dovolené.

4. DEN
Do čtvrtého dne se budím s ne zrovna optimistickou náladou, Česká Kanada mi dala pořádně zabrat a tak si nejsem jistý, jak to budu zvládat dnes. Naštěstí je opět hezké počasí a to co nás potkalo předchozí den, by se už podle mapy nemělo opakovat. V penzionu se nám dostává vydatné snídaně a vyrážíme na předposlední část naší cyklistické poutě. Cesta krásně utíká, terén je povětšinou klidný. Sem tam se sice objeví nějaké ty malé kopečky, ale ty už si naše tříčlenná skupina dává po včerejšku levou zadní. Brzy se dostáváme i k známému zámku Červená Lhota. Rychle tu uděláme pár fotek, pak si proklestíme cestu mezi turisty, kteří ne a ne přestat hledat dítě v našem vozíku a jede se dál. Jak krásný pocit bychom tedy z tohoto dne mohli mít, kdyby se v Sedlčanech na konci dne nezatáhla obloha a nevypuklo doslova hotové peklo. Všude kolem lítají blesky, děsuplně hřmí a tvář nám bičuje vítr. Přes mohutný déšť není skoro vůbec vidět a z kamenité cesty, po které se rychle řítíme k penzionu, se stává prvotřídní rozbahněné rally. Až v penzionu se dostáváme do sucha a tepla, kde nám je na mokré oblečení zapůjčen sušák s větrákem. Usínáme s dalšími 112 kilometry v nohách a těšíme se na cestu ku Praze.

5. DEN
Jak náročná, ale přitom krásná to byla dovolená, říkáme se všichni tři a naposledy se oblékáme do cyklistických dresů. Je pátý a poslední den, kdy odjíždíme ze Sedlčan vstříc posledním kilometrům naší cesty. Jako první si beru Rudolfa – tak trochu z důvodu, abych ho měl co nejdřív z krku a už se k němu nemusel vracet. Ale kdo ví, třeba se mi po něm bude ještě stýskat. Další a další kilometry utíkají jako voda a než se nedějeme, v dálce nás vítá modrá cedule s nápisem Praha. Jsme v cíli. Cyklistická trasa Greenway sice končí až na Lužinách v centrálním parku, ale my z kol slézáme už na Hájích. Za sebou zanecháváme 413 kilometrů dlouho cestu, kterou jsme projeli během pěti dnů. Cestu plnou krásných luk a polí, hlubokých lesů, modrých rybníků a malebných vesniček, ale především krásných cyklistických zážitků, na které budeme ještě dlouho a dlouho vzpomínat.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@